Charakteristika okruhu:
- Počet kol: 44
- Délka závodu: 308,052 km
- Divácká kapacita: 90 000
- První GP: 1950
- Délka okruhu: 7,004 km
- Traťový rekord: 1:46,286 (2019) – Valtteri Bottas
Popis okruhu:
Nádherná trať v Ardenách je v současném světě Grand Prix posledním přežívajícím zástupcem přírodních tratí od vesnice k vesnici se startem a cílem ve Francorchamps. A to vše nedaleko lázeňského města Spa. Měří přes sedm kilometrů a je nejdelší v celém seriálu F1. Žádný architekt nevymyslí zatáčky jako Eau Rouge nebo Les Combes. Debutoval tady Michael Schumacher a následně tu také šestkrát vyhrál. Mezi jezdci i diváky patří mezi nejoblíbenější, ale pověst si legendární trať pošramotila loňským morbidním ne-závodem v hustém dešti za safety car.
Návrat do minulosti. Velká cena Belgie je posledním pozůstatkem dávných časů
Bývaly doby, kdy sex byl bezpečný a závodění nebezpečné, řečeno slovy legendárního Hanse-Joachima Stucka. Posledním nádechem Grand Prix minulého století, poslední vzpomínkou na „pojízdné rakve“ let dávno minulých zůstává Velké cena Belgie. A pokud Monte Carlo je drahokamem, potom je Spa-Francorchaps diamantem současného kalendáře F1.
V hustých lesích belgických Arden, mezi kopci, jimiž se za druhé světové války s krutými ztrátami prodíraly osvobozenecké armády, se klikatí poslední přírodní okruh formule 1.
Hned při příchodu si řeknete, že tady není něco v pořádku. Ač vám mohlo připadat, že v italské Imole či v australském Albert Parku hrají závodní stroje s přírodou na stejné vlně, až zde, v neprůchodných porostech těsně kolem vinoucího se asfaltového plaza pocítíte lidskou malost a bezvýznamnost. O to víc vyniknou nejdokonalejší závodní stroje světa, když se prohání dlouhými zatáčkami těsně kolem přírodních tribun a svými motory narušují klid a mír okolní malebné krajiny.
Velká cena Belgie je víc než závodem spíš turistickým výletem, vždy kolem okruhu dlouhého sedm kilometrů ujdete i víc než deset kilometrů, než se dostanete na své zakoupené místo. Takže stánky s pivem i dokonalými belgickými hranolky, které míjíte cestou, přijdou vždy vhod.
Vedle rozpálených letních Velkých cen v Maďarku nebo v Monze je závod poblíž lázeňského městečka Spa příjemným osvěžením, a to nejen díky chladnějšímu ovzduší mezi kopci. Déšť zde bývá pravidelným návštěvníkem, v roce 2021 byla dokonce odjeta jen tři kola za zpomalovacím vozem a udělovaly se poloviční body. Ardeny bývají koncem srpna nepříliš přívětivé, to už však návštěvník řešit nemusí. Přesun závodu na červencový termín šance na deštivé divadlo zančně snížil a fanouškům již nehrozí, že za své vstupenky dostanou jen kroužení v hustých provazcích vody.
Boj o život
Co se týká zmiňovaných „pojízdných rakví“, i v tomto směru je Belgie vzpomínkou na časy dávno minulé, hrůzostrašných nehod zde bývá k vidění dost a dost. Bohužel. Vzpomínáte na rok 2012, na děsivou nehodu v úvodní zatáčce, kdy létaly vzduchem trosky hned několika monopostů? Romain Grosjean z Francie vytlačil Lewise Hamiltona ke straně dráhy, vrazil do jeho mclarenu a narazil do sauberu Sergia Péreze. Vůz nebohého Mexičana posloužil Francouzi jako vzletová rampa, Grosjean se roztočil i se svým černo-zlatým strojem ve vzduchu a dopadl na Ferrari tehdejšího lídra šampionátu Fernanda Alonsa. Španěl měl velké štěstí, že vyvázl bez vážného zranění. Grosjeanův monopost jen těsně minul jeho hlavu.
Nebo na sezonu 2019, kdy Nico Hülkenberg do vlásenky La Source snad ani nebrzdil, přihnal se zezadu a vystřelil vůz mclaren i jeho pilota Fernanda Alonsa do vzduchu? Byl zázrak, že Španěl vylezl z trosek svého stroje živý a zdravý.
Stejné štěstí už bohužel neměl o rok později v závodě formule 2 francouzský pilot Anthoine Hubert. Dvaadvacetiletý jezdec podlehl zraněním po hrůzostrašné nehodě s Američanem Juanem Manuelem Correou, který do jeho vozu narazil v rychlosti kolem 270 km/h. Souputnik a přítel Pierra Gaslyho měl smůlu, když jeho havarovaný a už těžce poškozený stroj trefil jeden ze soupeřů. Utrpěl zranění neslučitelná se životem.
Bylo to krátce po startu v zatáčce Raidillon, která navazuje na legendární zákrutu Eau Rouge, respektive je často pokládána za její součást. Právě tato kombinace zůstává největší výzvou, jaké piloti formule 1 dodnes čelí, a není divu, že na jejím vrcholu mívají jezdci často problémy. Piloti se řítí rychlostí přes 300 km/h do mírné levé zatáčky, na níž bezprostředně navazuje pravá, následuje prudké stoupání, na jehož vrcholu monoposty na okamžik takřka ztratí kontakt s vozovkou a jsou špatně ovladatelné.
K tomu přidejte přetížení přes 4G. A plyn na podlaze. Se současnými monoposty je možné slavnou „Červenou vodu“ projet bez brzdění. Ačkoliv samozřejmě s rizikem, a to nejen ztráty přítlaku.
„V tomto místě se z mládenců stávají muži,“ řekl jednou Alain Prost o této kombinaci zatáček. A excelují v ní většinou ti nejlepší. Všimněte si, jak si počíná v Eau Rouge Max Verstappen, tohle je jeho hájemství. A přesně taková místa dávají vyniknout jeho řidičskému umu.
„Je to jako letět z kopce a před sebou vidět vzpínající se horu,“ řekl o ní kdysi sedminásobný šampion Michael Schumacher. A abyste jeho slova naplno pochopili, musíte ji vidět na vlastní oči. Je to kopec, který půjdete zadýchaní vzhůru možná i půl hodiny, je to krpál, který byste na kole bez tréninku nevyjeli.
Nelze zapomínat ani na dvojitou levotočivou zatáčku Pouhon, kde snad nikdy nevysychá voda, odkud se vždy rozproudí další a další prameny. Podobně kritická je zatáčka Blanchimont, kterou musí jezdci projet co nejagresivněji a nejrychleji, aby byl výjezd na následnou rovinku co nejdokonalejší. Bez něj by mohli velmi snadno přijít o pozici. Závodníci se shodují, že spolu s japonskou Suzukou je okruh největší výzvou v seriálu. A na rozdíl od Suzuky se na něm předjíždí.
Jako divák máte spousty možností, vedle tribun několika kategorií je zde totiž nebývalé množství prostoru pro vstupenku General Admission. Míst na travnatých stráních, odkud je na okruh vidět, najdete nepočítaně. A nabízejí často lepší výhledy než pevné sedačky namačkané jedna vedle druhá. Skládací židle jsou samozřejmě na závodech formule 1 povoleny, takže se nemusíte bát, že byste seděli na zemi. A v případě deště se samozřejmě hodí ještě víc.
Díky obrazovkám o nic nepřijdete a přitom si budete naplno užívat pocity návštěvníků prehistorických Grand Prix minulého století.
A taková je vlastně celá Velké cena Belgie. Až zde na vlastní kůži poznáte, jak nádherná a zároveň náročná formule 1 může být.
